Alkoholik

Díky za podporu, víkend zatím zvládám, i když je nejvíce náročný, je spousta volného času, který přes týden nemám. Tak že jsem se snažila se co nejvíce zaměstnat a hodně být venku, ale v podvědomí to tam pořád je. Je to opravdu běh na dlouhou trať.

Dobrý den, občas se na tyto stránky dívám, ale ještě jsem se neodhodlala ničím přispět. Jsem také alkoholička, se vším, co k tomu patří. Ráda bych se na něco zeptala těch zkušenějších. Abstinuji 8 týdnů, a před 14 dny jsem začala docházet ambulantně na antabus. V posledních dnech cítím strašnou úzkost, vždycky se mi sevře hrdlo a já až nemůžu dýchat. Tyto stavy znám jen po vystřízlivění a byly krátkodobé. Měl to někdo také tak? Přejde to? Antidepresiva brát nechci, mám malé dítě a nechci být jak pod vodou. Poradíte?

Antidepresiv se bát nemusíš. Jejich účinek nastupuje za 2 až 3 týdny, ale rozhodně nezpůsobují stavy, které popisuješ.ě osobně hlavně ze začátku pomohly. Moderní antidepresiva netlumí, jen pomáhají v přenosu serotoninu, dopaminu, který právě v depresi nefunguje. Zkus se domluvit přímo s lékařem, který ti dává Antabus. Tím, že se dostaneš trochu do pohody, tak nebudeš mít tak nutkavou chuť se napít.

Ahoj Lindo,je mi 33let a jsem přes rok po léčbě,mám taky malé dítě a věř,hodně jsem si prožila a proto tomu chlastu nedám šanci.Píš sem,ráda ti pomůžu,poradím.Hlavně nepřestávej brát ten antabus,je to ještě krátká doba aby si nezačala pít znova.Já jsem to sama zkoušela přestat,bohužel jsem nebyla tak dobrá,stačila dvojka a nakonec to skončilo u lahve vodky,někdy i dvě za den.Fůůůj.Nakonec byli Bohnice.Takže nechlastej a radši si zacvič nebo nauč něco nového své dítko.Drž se!!!Kocovinu přeci nechceš a morální kocovinu už vůbec ne.S.

Holky, moc děkuji za rady i podporu. Strašně vám fandím a zároveň závidím, že už jste tak daleko. Doufám, že mě ta chuť do života také chytne, zatím se do všech aktivit spíš musím nutit. Tenhle web je úžasný, spoustu toho, co jsem tady četla je jako o mě. A ono zjištění, že to je u každého skoro stejné, bylo pro mě motivující a zároveň i osvobozující. Všem držím pěsti.

ahoj Lindo,jsem na techto strankach poprve a jsem v soku.Driv jsem si myslela,ze alkoholik je nejaka troska,ktera uz ani nepatri do spolecnosti a kdyz tu ctu pribehy "normalnich",inteligentnich lidi,zjistuju,ze nemusim pit rano lahev vodky,abych byla alkoholik.chci prestat natrvalo,v tehotenstvi pred 2 lety jsem se nedotkla ani kapky a uplne v pohode,proste jsem vedela ,ze nesmim.Pak to ale zase pomalu zacalo.Nepiju ani se neopijim kazdy den,ale alkoholol uz zpusobil mnoho bolesti jak me,tak hlavne memu manzelovi a ted i memu synovi.Dokazu nepit v pohode nekolik dnu az tydnu a pak prijde "slaba "chvilka....myslim,ze tohle vsichni,co tu jsme zname.Doufam,ze si navzajem budeme oporou a zvladneme zit bez toho demona,ktery nam jen nici zivot.Hodne stesti!!!!!!!!!

Markéto, jsi kvartální alkoholička, já jsem taky, ale abstinující.Nedopusť, abys skončila jako já, na dně, ve srabu, nula, konečná.Máš tu plno psaní o tom našem problému, nemoci, čti, piš.A hlavně se drž.Jinak Tě chlast zničí.

Tak jsem úspěšně abstinovala pět dní, ale...Byl sraz z práce, tzv. chlastačka. Nevěděla jsem, jak mám říct, že přípitek nebudu, tak jsem si přece jen dala malého paňáka a za celý den jen dvě malá piva, zvolila jsem cestu pít, to, co mě zrovna nechutná. Z jedné stránky vím, že jsem zklamala, ale z té druhé mám radost, že jsem odolala tomu, abych úplně podlehla a skončila jako ostatní.Ale ráno bylo super. Tak zase budu pokračovat dál, jen ty dny, co abstinuji jdou strašně pomalu. I já bych chtěla už napsat, že už je to třeba měsíc anebo víc. Ale udělala jsem další krok, přihlásila jsem se na kurz němčiny, který trvá skoro celý školní rok. Tak se musím snažit, abych nebyla za blbce. Sice stál hodně peněz, ale pití stálo víc. Mám občas takový pocit, jako bych svůj život rozbyla na tisíce střepů a teď se snažím tu mozaiku dát dohromady správně. Líbo, dík za cenné rady a zkušenosti.

Lindo, nemáš za co děkovat, před 8 lety jsem taky tak trpěla, doufala, váhala, pobrekávala, a přežila jsem, Vy to taky dokážete, děláte si to pro svůj hezký život!

A jak jsi to všechno dokázala? Ráda bych znala Tvůj životní příběh. Nechtěla bych chodit do žádné poradny, zatím jsem svůj uzavřený svět s otevřeností k Vašemu foru, a je to pro mě úleva. Mám práci, kterou mám ráda, dceru na vysoký, partnera, který si myslí, že všechno v pohodě zvládám. A já jsem zatím takový to malý svoje neštěstí.