Alkoholik

Ahoj Vlasto
Napíšu pár věcí, ale ne proto, abych ti mazal med okolo pusy, ale aby jsi věděl, o co se jedná. Nejdřív, ti řeknu, že ti držím palce, a vážím si toho, co jsi napsal...tedy že se stydíš, protože je to pravda a člověku trvá dlouho, než si něco přizná.Zapomeň na to, že pro ty opravdové kamarády, co ti upřímně řeknou co a jak, je to jednoduché. Není ani trochu...
Oni tě mají totiž rádi a trápí je to. Navíc riskují, i tvoji možnou negativní reakci a odsouzení.
Upřímně ti napíšu, že podle toho, jak na tom jsi, není moc velká šance, že by jsi to dlouhodobě zvládnul jen tak ambulantně. Jsou sice vyjímky, ale je to dost těžký.
Ono jse o to, že že za léta pití s sebou člověk udělá divy, a když pak jsou složitější situace, starosti atd, nastoupí "stará vesta" a rozhodnutí je tatam....
Kdyby jsi si nebyl v budoucnu moc jistý, seber se a jeď do léčebny...Je to dobrá rada.
Jde o to, že do své snahy skočíš rovnejma nohama. Budeš od všeho, v čem žiješ dosud, odizolovanej. Bude to těžký, ale zase lepší a můžeš do své snahy vložit maximum. Nevím, jak to je dneska, ale minimální léčby byly myslím tři měsíce. Tak na to se vykašli, nejhraj na nějakou tu dobu a makej na sobě. Je to o psychice. Počítej s tím, že až se vrátíš, nemůžeš čekat, že se na tebe budou dívat jako na jiného člověka. Musíš se tak vidět hlavně ty sám. přijmy to, že si alkoholik a věci s tím spojené.
Lidi mají často tendenci soudit, na to se vykašli. Tady jde o tebe. Uvidíš, jak se ti pak podaří krůček po krůčku budovat si sebedůvěru. Moc nekoukej na čísla, kolik lidí,se z toho dostane na celý život, to by tě mohlo vystaršit a mohl by si dostat "moc dobrý" nápad, že to nemá asi cenu.
Taky tam potkáš lidi, co jsou v léčbě třeba několikrát.
Ať to je jak to je, pořád lepší bojovat a díky za každý rok bez alkoholu.Tak zatím ahoj a kdyby něco, klidně písni...

Vlasťo tento problém jsem míval taky. Pořád jsem jen pil a nemohl jsem to překonat. Je to těžké, ale bojovat stojí za to mě pomohl jeden psycholog na www.znamylekar.cz/hodnoceni-lekaru/psycholog zkus to tam i ty nevzdávej se.

Málo kdo je ochotný si přiznat, že je tělesně, či duševně odlišný od ostatních a tak jsem to měl i já. Dlouho mi trvalo si přiznat svůj problém. Až v AA, díky druhým lidem s podobným problémem jsem našel sám sebe. Byl jsem i na léčení, tam měli i svoji abstinenční hymnu co začínala slovy: Kamarádi vzhůru do boje. No a já tedy šel bojovat s alkoholem, abych se po dvou letech do léčebny vrátil, pokořen a poražen. V AA mi řekli nebojuj vzdej to a povedlo se. Smířil jsem se s tím, že na alkohol nemám, vzdal jsem svůj boj, prohrál jsem, abych se mohl dostat na stranu vítězů. Nechci tím říci, že léčebny nefungují opak, fungují moc dobře, to já jsem nějak nedokázal překonat svoji pýchu a pořád si říkal, že na to mám, že dokáži pít jako jiní lidé. Díky tomu že jsem to vzdal, žiji v míru s čím koliv, dokonce i s alkoholem. Je mi jedno kde zrovna jsem, na večírku, na disce, na oslavě, na hokeji (všude tam jsem vždy pil a představa, že bych tam chodil jako abstinent mi byla nepřijatelná)a všude tam a i jinde mi vůbec nevadí že nepiji, že druzí pijí, jsem totiž svobodný člověk již několik let a je jen na mě, zda se vrátím, k výčitkám svědomí, k raním kocovinám k podivnému stavu na duši, br nechci a tak dál chodím i na mítinky AA, kde je jediné místo, kde říkám že jsem alkoholik, jinde to neříkám, proč taky a dost možná, že je v tom i stud. Jsem rád, že jsem našel svobodu a AA.Michal