Alkoholik

Campral by měl fungovat tak, že když už se člověk napije, tak toho nevypije tolik jako normálně.
Nemá potřebu/chuť?

Karolinu, nevim, jak jinde, ale co vim, tak v Praze jsou uzavrene A skupiny docela plne. I kdyz vlastne tam, kam dochazi se misto uvolnilo (presel do pokracujici skupiny). Otevrene skupiny krome AA v Praze bohuzel neznam. M.

Alhena napsal:
Postupně se dávám dohromady a jsem připravená bojovat dál a cítit se každým dnem líp a líp.

Jsi moc dobra jak jsi to zvladla! Jsi o velmi neprijemnou zkusenost bohatsi = pokud by se podobne vypjata situace opakovala bude to mit chlast s Tebou o dost tezsi a to se pocita. A s tim jak k problemu pristupujes tj. uvedomujes si problem a jsi ochotna ho resit odbornou pomoci i nasazenim leku mas velikou sanci ze to za nejaky cas bude dobry. Drz se a at se dari!

Alhena napsal:

Klidně bych se i nechala zavřít někam na detox a pak do léčebny, ale já to prostě udělat nemůžu. Musím pracovat a vydělávat, jinak přijdu o vše...


Takovejch keců jsem už slyšel...sám jsem je žvanil....a Zdeno ze Slovenska tím tady tapetuje už půl roku
o to stejně časem přijdeš, přijdeš o všechno a na konec i o život...
Realita je taková, že máš kombinovanou závislost - alkoholik + toxík....ví tvoje psychiatrička, že kromě alkoholu jedeš i v drogách?
V současnosti nemáš zrovna nejlepší zázemí a potom ten naprosto nezvládnutý rozchod...no jak tady potom máš potřebu vyzdvihovat svoje "kvality" není zrovna ta nejlepší cesta.
Na tvém místě bych se hóóódně zamyslel, jestli není zrovna teď ten nejlepší čas totálně překopat svůj život a nastoupit někde do léčebny, případně do komunity, která léčí toxikomany.

Rozchod po toľkých rokoch nie je žiadna sranda. Iný machri to nezvládli. Možno sa to dalo riešiť ináč, ale odsudzovať ju nebudem. Tiež som to takto kedysi riešil. A možno by som to tak vyriešil aj teraz. Neviem. Každopádne teraz je už všetko len na nej, ak už to zastavila. A aké kroky podnikne, aby to nezopakovala. Ale určite by som sa nespoliehal na Campral. Ten je o ničom v takýchto stresových situáciách. Antabus môže pomôcť viac. Opiť sa na antabus, to si rovno môže objednať truhlu.

Krtek napsal:
Rozchod po toľkých rokoch nie je žiadna sranda......Ale určite by som sa nespoliehal na Campral. Ten je o ničom v takýchto stresových situáciách. Antabus môže pomôcť viac. Opiť sa na antabus, to si rovno môže objednať truhlu.....

No právě proto, že rozchod není žádná sranda a teď sama neví co dál se životem, bych doporučoval komunitní léčbu a to minimálně střednědobou. Terapie pomůžou v sebepoznání a získá pomocí nich jiný náhled na sebe a svět kolem sebe a následně se upraví časem i vztahy.
Ty léky na alkohol nevím-nevím, protože nemá "jenom" problém s alkoholem, něco taky i "bere" a to může mít taky hodně rychlý spád

Ahoj všem, pročítám vaše téma a musím se rovněž svěřit. Psala jsem zde už do jiných témat, no teď jde o recidivu jako blázen. Naučila jsem se zahánět smutek, samotu, podpořit radost a zbavit se nudy pivem - doma. Jinak piju od patnácti (bude mi 30), ale vždy v normě. Jenže před třemi roky nový přítel, který má alkohol na denním pořádku, o víkendu s ním po hospodách, v týdnu sama doma zapíjet samotu a to, že si vždy najde důvod za mnou nepřijet. A tak bych mohla pokračovat, to už ale není důležité. Důležité je, že minulou zimu už jsem si řekla dost, přišly záchvaty paniky, úzkost... začala jsem brát antidepresiva a ze dne na den přestala pít. Naučila jsem se místo toho večer koukat na telku u kafe a čtyři měsíce si hrála na to, že je vše ok. S přítelem jsem i nadále vymetala hospody, ale pila birella. Tehdy mi nedošlo, co znamená ten hlas vzadu v hlavě, že je to jen dočasné, že zas budu žít "normálně"...prostě jsem chtěla zpátky chlast. Sice mi nedělalo problém nepít, ale prostě to nebylo ono. Po více jak 4 měsících jsem antidepresiva brát přestala, cítila jsem se zdravá a vážně mi bylo fajn. Jako v euforii bylo tohle období, vše je za mnou. Nebylo. Následovala dovolená, tam jsem začala pít. Proč ne, vždyť jsem na dovolené? Hmmm, je to pět měsíců a já pít nepřestala. Opět jsem zkusila zvládnout do antidepresivy, piju už ale i na ně. Nezvládám být doma sama, přes den mě to ani nenapadne napít se, ale prostě ta samota a ta možnost uvolnění... a nebo když jsem s přítelem, tak jen u piva je to fajn. Prostě pak je vše odvázanější, cítím se klidnější, snad i ostřeji vidím... ale ta rána. Dám si max. 5 piv, ale na antidepresiva a každý den? Jsem vyřízená, protože jsem ztratila naději. Jsem unavená a nevím co dělat, nechci se vzdát pití ani přítele, se kterým mířím na dno. Nedávám mu to za vinu, ale prostě nějak pořád nechápu, proč mu nestojím za to přestat s tím pitím (neříkám, že je alkoholik, ale pije denně tak 3 piva a víc) nebo dát mi vztah založený na jiných hodnotách než chlast. A pak přijde ta sebelítost a nabídka oprostit se od toho všeho... Já už nevím jak skončit. Bojím se, že znovu to už nedokážu, ne že nemůžu, ale nechci, protože když nemám to večerní pivo, nemám vlastně žádnou skutečnou radost... Díky všem!

Hana, slo o vypsani se a nebo o komentare? M.

Ahojky Hani.
Myslím,že si se dostala do začarovaného kruhu,ale moc Ti rozumím,ale už s tím nemohu souhlasit.Myslím že nějakou dobu jsem uvažovala jako Ty a pít jsem přestat nechtěla a taky jsem si myslela,tak mi je dobře a citím se spokojeně. Opak byl pravdou,já se sice citila spokojeně,ale tím jsem víc ztratila než co mi ten alkohol dal.Dnes mi už nedává nic. Časem jsem se už neuměla smát a radovat ani s alkoholem.Jen protivná a pořád s něčím nespokojená.Už jsem neuměla vtipkovat ani nic.Jen jsem stále něco řešila co mi štvalo a sebe. Ted co nepiju,je mi stále do breku chvílemi,ale už začínám vtipkovat chvílema i smát se.Ještě nejsem úplně v pohodě,ale zas bude a hlavně nebut sama zkus se zaměstnávat vším možným,nebo s přáteli a pokud sama nechceš přestat.To máš větší problém než si sama myslíš. Radost a pohodu si musíš najít v sobě,ne u druhých ani v alkoholu. S alkoholu už nevíš kdo vůbec jsi a co vlastně chceš od života. V tom ti nikdo neporadí ani to za tebe neudělá ani tvůj přítel,až tohle pochopíš tak pak vyhraješ.