Alkoholik

Tento strach znám. dokonce jsem dlouho žila v domnění, že přeci ani není možné, že by se nešel léčit. bohužel.. a je to jen a jen na něm, nikdo ho nedonutí, nepřesvědčí.. Jestli tě ty starosti hodně ničí, zkus se od něj více odpoutat, dělej si čas pro sebe, mysli na jiný věci a uleví se ti. myslet stále na alkoholika a jak se zabíjí, to je na zbláznění..

máš pravdu...vnitřně to vím, i u mě to bude "dlouhá cesta" ale vím, že ji chci zvládnout. tak teď jen udělat ten první nejtěžší krok - pro mě. zbytek je na něm.

Katko, no .. pomohlo. Nakonec ano. Byla to strastipla cesta lemovana opijenim se, ztracenim veci, usinanim venku, ublizovanim svemu telu, sve rodine, zlomene ruce s trvalymi nasledky, ohrozenim zamestnani. Po odstehovani mi to trvalo +- rok. Ambulatni lecba + AA cca rok a nakonec lecebna. Po lecebne pokus o tlustou caru za minulosti, ktery skoncil fiaskem a vztah totalne rozlozil. Dalsi rok v hajzlu. Dnes pul roku znovu, jinak a lepe. (Pred tim jsem se v tom placal stylem 2-3 mesice nic a pak huraaaa x emsicu v lihu)

takže běh na dlouhou trať, s pádama...ale nakonec dobrý..měl jsi oporu, než se vztah úplně rozpadl? a pak na vše sám?

Občas stále "blouzním" o tom, jak přestane pít a zase se dáme dohromady. Říkám si, jak jsme mohli být šťastný, kdyby nebylo toho chlastu.. A čím víc o tom člověk přemýšlí, tím více zase jede ve starých kolejích.

Samozrejme nemohu opomenout klasickou sebelitost, ja nic, ona je ta, ktera za to muze. A omlouvani si piti - a proto piju. A kdyz uz je vse na hovno, co muzu delat? Prece pit!
Abstaky provazene neskutecnymi nevolnostmi. Ubytek na vaze cca 10kg. Sluchove a vjemove halucinace. Delirium. To vse me neodradilo dalsi a dalsi konzumace alkoholu. Nemel jsem daleko k tomu skocit opiy z mostu do reky a chtit se utopit, jak to bylo nesnesitelne. Deprese, uzkosti. Mel bych podporu, ale ji nechtel. Chtel jsem, aby to uz vsechno skoncilo a nevedel, jak z toho ven.

Ale nakonec dobry. Nic neni uplne dobry. Nasledky x leteho piti jsou hrozne. Jeste nejakou dobu potrva, nez to dam doporadku v ramci moznosti.

A hlavne .. je to do konce zivota .. "boj" se zavislosti. Staci malo (napit se), na to aby se ta hruza znova rozjela.

Michal napsal:
Samozrejme nemohu opomenout klasickou sebelitost, ja nic, ona je ta, ktera za to muze. A omlouvani si piti - a proto piju. A kdyz uz je vse na hovno, co muzu delat? Prece pit!
Abstaky provazene neskutecnymi nevolnostmi. Ubytek na vaze cca 10kg. Sluchove a vjemove halucinace. Delirium. To vse me neodradilo dalsi a dalsi konzumace alkoholu. Nemel jsem daleko k tomu skocit opiy z mostu do reky a chtit se utopit, jak to bylo nesnesitelne. Deprese, uzkosti. Mel bych podporu, ale ji nechtel. Chtel jsem, aby to uz vsechno skoncilo a nevedel, jak z toho ven.

Ale nakonec dobry. Nic neni uplne dobry. Nasledky x leteho piti jsou hrozne. Jeste nejakou dobu potrva, nez to dam doporadku v ramci moznosti.

A hlavne .. je to do konce zivota .. "boj" se zavislosti. Staci malo (napit se), na to aby se ta hruza znova rozjela.
A co byl nakonec ten zlom, že ses rozhodl to zkusit bez pití a fakt do toho nějak jít? Jak je možné, že člověk, který se bez pití klepe, je mu špatně, ztratí vztah, naději na to mít rodinu, práci ještě zvládá, ale jinak je pořád v lihu.. jak je možné, že si myslí, že to takto "půjde" do nekonečna? Čím si musí ještě projít, aby to dokázal změnit?

to je ale strašný...

je mi jasné, že do konce života bez alkoholu...akorát nevím jestli si to uvědomuje on. mluvil o hranici pití..neví - nechce vědět, že u něj by byla nulová

je hrozný to číst, čím jste si prošel...děsí mě to, a zároveň mi dává jasnou odpověď, že při tomhle bych být nechtěla

co byla ta poslední kapka?

Když to tak čtu, to je pro mě něco hrozného, nepředstavitelného...ne každý se s tím dokáže porvat a vyhrát...a nakonec hlavně vydržet...