Alkoholik

Ja: Diky neni to uplne optimalni,ale kdyz budu trpelivy par mesicu nebudu divocit(sportovat a nahanet sukne ) tak by to melo byt relativne ok...PS: Ty prezijes vsechny

Zdravím Michale, ráda slyším dobré zprávy. Opatruj se.

A vydržela?

Co vydržela?

Ahoj Míšo, tak o je dobrá zpráva, gratuluju

Já měla taky jednu zdravotní komplikaci, taky se srdcem, myslela jsem si, že díky tomu přestanu pít. No tenkrát předsevzetí dlouho nevydrželo, myslím, že jsem tenkrát ještě nebyla na tom svém dně. Pak šly roky, já si dala napřed jen jednu, no a pak postupně sice taky jen jednu ale to už flašku. Včera tu byla debata na téma vypíjení připravených dárků, jó, to už taky znám, taky jsem na druhý den letěla pro novou flašku, aby se nic nepoznalo....
Loni mě po úrazu odvezla sanitka na pohotovost - 2,5 promile... ani to mě nezastavilo... Jen trochu přibrzdilo s plánem kontrolovaného pití... Myšlení se mi změnilo až o letošních vánocích - zatím to neumím vysvětlit, ale začala jsem k abstinenci jinak přistupovat. Myslím, že konečně jsem vnitřně přijala svůj alkoholizmus.
Včera mi přivezli pračku, dřív bych se před jejich příjezdem “posilnila” a pak “nenápadně” dýchala bokem, aby ze mě netahlo...
Dneska v noci opět alkosny - ve snu jsem se ráno koukala po lidech, jak se tváří - koho jsem urazila, co jsem zas vyvedla...

Tak ať se daří přeju všem

No možná vím, co bylo tím zastavením:

Průšvih začal pečením perníčků - a tam přeci patří rum - ne? No perníčků byl jeden plech a já namol a totální chaos v kuchyni.
Pak sice uvědomění, že jsem to přehnala, ale pak sem tam svařák na trzích a celkem klid.
Průšvih o vánocích, přijely děti, pamatuju si přípitek a pak totální okno...
Nejhorší pocit ráno, když jsem přišla do pokoje, který syn uklidil a já přemýšlela, od koho jsem vlastně co dostala...Nechal tam jen stromek, slavnostní stůl a tak - to všechno dal pryč...

To asi bylo ono - šílené smutno z toho uklizeného pokoje a zkažených svátků...

Je mi smutno...

Reni, nebud smutná. Jo, pohnojily jsme to, ale ZATÍM to jde napravit. Možná částečně, asi za dlouho, ale jde to. Proč? Protože ti to není jedno. Jeden zlom je, když si člověk uvědomí, ze je v průšvihu a až další, když už člověk rezignuje. A tak ještě nejsi a tak si myslím, že sance na nápravu je...

Allie - díky

Ahoj Renčo, zafixuj si ten pocit pro chvíle, kdy přijde bažení nebo červíček nahlodá, že tentokrát to zvládneš kontrolovaně. Ale taky není dobrý se v tom furt babrat, hodně si teď vychutnávám čisté okamžiky. Vím taky, že všechno už nenapravím, ale ta chuť ke změně je jako motor.