Alkoholik

Já se připojuju Hani.Jsme s tebou nejsi na to sama a sledujem tě,kritizujem ,sdílíme a sdělujeme.S oznámením manželovi nespěchej na to je čas vždycky,příležitostí bude jistě dost,dělej podle srdíčka a intuice.

Ahoj všem.
Už nevím co dělat tak Vás chci požádat o radu.
Nejde o mě, ale o mého otce, který má problém s alkoholem. Pije, a to denně, ale ne tak, aby byl agresivní nebo něco rozbíjel nebo já nevim co. Jen je prostě jak gumička, plácá kraviny když večer kouká na seriály v televizi anebo u ní usne, prostě mu to pití gumuje mozek a on není schopný si to uvědomit, aby s tím něco udělal. Ráno jde do práce, když se vrátí tak šup pro pivo do hospody - přijese si domů 2litrovou lahev s pivem, ale myslim že mezitím si tam taky ještě dopřeje, protože si nemyslim, že by pak byl takový jaký po vypití je. Pivo pije místo vody řekla bych. Co jsem si všimla tak to prokládá vodkou - ale to nevim jestli denně nebo jen o víkendu. Doma už s rodiči nebydlím, ale trápí mě když přijedu že s ním není řeč - je prostě debilní, nedokáže vnímat, reagovat normálně na nějaký rozhovor, prostě už je celkově mimo a přijde mi, že už i v době kdy je střízlivý. Máma je z toho na nervy - má na něj už alergii, což se jí ani nedivim, bratr začal být poslední dobou fakt hnusnej a na něj silně nepřijemnej, to taky chápu. Já mlčim a jen to všechno sleduju a už mě to nebaví. Když jsem se snažila mu v klidu říct, tak rozhovor skončil hádkou, abych se zamyslela nad svým životem a kdesi cosi - prostě se urazí a začne mě moralizovat. Můžete se mu snažit vysvětlovat v klidu, ve vzteku - je to jedno - vždycky má dojem, že je chudák a nemáme ho rádi a jen ho buzerujeme. Bohužel už se nikdo nesnaží něco mu říkat, už občas jen já když mi dojde trpělivost. Tvrdí, jak mámu miluje, ale nevadí mu, že se kvůli němu rozčiluje a kříčí. Místo vycházky letí do hospody zatím co ona chodí po lese, když jedeme někam na návštěvu, tak první spěchá domů, když jedeme na nákupy tak to stejné - vyjedem na desátou a už za chvíli potřebuje jet domů. Všimla jsem si, že se mu už klepou ruce přes den. Prosím Vás hrozně moc, napadá Vás někoho, co se dá dělat? Neumim si představit, že by sám dobrovolně uznal, že je nemocný a šel se léčit.
A ještě jedna věc - asi před 10 lety byl v nemocnici a podle mě měl delírko - bláznil a byl fakt mimo, skolaboval kvůli slinivce, nemá ji v pořádku.
Napadali mě různé věci, opít se s ním do němoty, aby padnul a bylo mu zle a došlo mu to, povídat si s ním v klidu a rozmluvit mu to - všechny snahy končí stejně. On je v pořádku, mi jsme na něj vysazený a on je chudáček, kterýmu jen ubližujeme.
Je toho víc co bych k tomu mohla napsat, zbytečné hádky, to že ráno když jede do práce musí mít ještě hladinku, prostě hodně věcí by stálo zmínit, ale to bych mohla psát romány. Kdo jste si tím prošel, víte co všechno tohle obnáší za strasti.
Máma už uvažuje o rozvodu, chce od něj odejít, ale máme rodinný dům a ona to doma miluje - myslim si, že není fér, aby ona opustila to o co se stará a čemu se věnuje. I když je dost možné, že to tak dopadne a pak rozhodně budeme oporou jí a on zůstane sám se svým pitím. Celá naše rodina tím trpí, ale on se asi dobře baví. Má svůj svět a někdy z něj mám dojem, že ho zajímáme jen ze slušnosti.
Díky za každou radu a pomoc, která Vás napadne, už mě to vážně moc trápí.

Trápíte se není divu,váš otec už bez alkoholu nedokáže žít a to je krutá pravda.Jestliže měl už před deseti lety delírko/a všechno tomu nasvědčuje/lítá v tom už poměrně dlouho.Navenek si to nepřizná,ale v podvědomí to musí vědět.Pospíchá odevšad domů,potřebuje se napít a mít tu svoji hladinu.Co s tím,těžká rada,pokud se tu pročítáte forem,jeden příběh od druhého se liší pouze v detailech a rady jsou stejné a ty platí pro všechny postižené.Váš otec je nemocný,musí zajít k lékaři.Každá nemoc se musí léčit odborníkem na daný problém a to je holý fakt.Nemocný ale musí chtít jinak zemře dřív než by musel a to je taky krutá pravda.Měl by si nechat vyšetřit aspon vnitřní orgány aby věděl jak je na tom,mě doktorka řekla,že jestli nechci umřít,musím přestat pít a to byl taky podnět k léčbě.Nemůže ale přestat bez odborného dohledu a bez medikamentů,je to nebezpečné/delírko,psychozy apod./Určitě vás má rád ale nemoc ho už pohltila.

Vendulko,ted jsem četla příběh Lucie pod příspěvkem"tátovo pití mě ničí"zkuste to dát tatínkovy přečíst.Určitě nebude chtít a bude říkat že tak zle na tom není,ale kdo ví,třeba by to mohl být impuls.

Děkuji za názor, rozhodně s ním souhlasím a jsem si toho všeho vědoma. Bohužel jen já, on si to neuvědomuje. Můj poslední rozhovor s ním byl o tom, aby až bude sedět nad půllitrem s pěnou popřemýšlel a že až zase jednou bude v nemocnici bojovat o život nebude se trápit on, ale mi všichni doma. Je to ale jak když mluvíte do zdi - snad jediný rozdíl, že jeho odezva je uražení. Je to šikovnej chlap, miluje nás všechny, ale tohle si prostě nedokáže připustit a sám za doktorem nepůjde. Nejhorší na tom je, že jsme z vesnice a tam prostě chodí na pivo všichni chlapi - takže on nedělá nic neobvyklého. Sednou si tam a vykládají a popíjejí, no po pravdě, to on už nedělá - po hádkách co byli v minulosti už si chodí jen pro to svoje pivo, které pak pije v klidu doma (ale jak už jsem psala, asi ti tam něco málo neodpustí dát). No nevím, asi mu není pomoci dokud ho znova nechytne slinivka a neskončí v nemocnici. Ale mám strach, aby pak už nebylo pozdě něco řešit, bohužel má asi k alkoholismu přepoklady.
Snad jediné řešení je nůž na krk, že se s ním máma rozvede, ale jde zase o to, že dům je obou a kdo ví, jak by se choval. Má jít máma do města a pronajmout si garsonku, čekat jestli se probere? To mi nepřijde fér. Situace, kdy mu hrozilo, že se rozvedou tu už byla, to byl jak andílek a snažil se, ale hrozba pominula a on si pokračuje ve svém. Je nějaký recept co by se dalo zkusit? I když třeba nebudeme uspěšní?

No tak to zkusím, snad se mi povede ho chytit v takové náladě, aby měl chuť si něco přečíst a třeba nad tím bude aspoň přemýšlet, když už má dojem, že je v pořádku a nic špatně nedělá. Moc díky

Vendulko,neohlížejte se na to co je fér a co ne,jednejte tak aby to vyhovovalo vám/ted už bohužel/vy musíte chtít žít,vaše maminka a vy chcete,tak si to nenechte vzít a svoje přání a touhy uskutečněte bez ohledu na otce,nebot alkoholik taky nebere na nikoho ohled,jen prodlužuje utrpení druhých,možná to s ním hne,nebo taky ne.Vy jdete svou cestou,pak záleží na něm jak se zachová.Alkoholik si sám od sebe problém nepřizná,potřebuje otevřít oči.Je to bud a nebo.

zdravím všechny, brzy mi bude 34, mám super rodiče a naprosto úžasného muže, který to moje pití už léta snáší. dlouho jsem si nechtěla přiznat problém, začlo to u mě bulimí a pak se přidal i alkohol. bála jsem se, že přijdu o práci, ale když jsem dala vedle sebe rodinu a zdraví a práci, došlo mi, co je důležitější.držte mi palce, koncem května odcházím na léčení.

Jituš,super rozhodnutí,máte všech pět pohromadě a moc vám fandím,je vidět že vás to pití ještě zcela nepohltilo a nebojte se,není to tam tak hrozné naopak,na to hezký a příjemný stále vzpomínám.Najdete tam spoustu nových přátel,nebot i mezi pijákama je hodně dobrých duší.Dodnes jsem s nimi v kontaktu a většina z nich abstinuje v pohodě. Moc moc držím palce a až vyjdete ven,ozvěte se.Ze začátku jsem byla zoufalá z tý dlouhý doby a pak se mi nechtělo domů.

Ahojda ženy, zdravím Vás. U mě dobrý, zítra jdu do Laxusu, už se těším, minulý týden jsem byla docela dost mimo z operace našeho pesana ale všechno dobře dopadlo, tak mě spadl velký kámen ze srdce.