Alkoholik

Ja na tvém mistě bych začala abstinenci postupně. Určitě bych se postupně na ni připravila. Já to tak udělala a chce to mít disciplínu a tělo aby si zvykalo na odvykání. Já si dala měsíc abych vydržela nepít. Pak jsem se napila. Není to začinání od začátku. Pak jsem si dala dva a vydržela jsem je.

Pak tři smesíce. Ted tři roky to mám stejný. Čvrletně se napiju mezitím se zregeneruju odpočnu si, ale nad životní abstinenci jsem nikdy neuvažovala. Jsem kvartál tak ty tři měsice mi nic nedělá a i ty návyky už mám na tu dobu. Zas si ale během těch tří mesícu nepovolím si ani kapku. Nechci se zvrhnout a ani přestat. Tak jsem disciplinovaný alkoholik a žiju s tím v klidu už.Mě to ani před tím nevadilo nějakou dobu nepít. Ty terapije co popisuje Renata mohou být užitečný, aby se to pití nespustilo kvůli psychickým problémum a když se zapijejí a člověk vše v sobě dusí a neví co dal a někdy jak dal a co vubec chce dál.

Anna dovolim si s tebou nesuhlasit.

Nie kazdy dokaze pit-nepit tymto sposobom ako ty.

Markyt ja som to tiez mala ako ty. Uplne pohoda a akonahle nejaka akcia, tak koniec - totalne som sa vzdy opila. Snazila som sa to riesit tak, ze som nechodia na ziadne akcie, ale to nie je tiez riesenie, clovek sa nemoze uplne spolocensky odstrihnut. A ako pises ty, aj moj priatel chcel na akcie chodit a pripadalo mi nefair posielat ho stale sameho-vzdialovali sme sa tym navzajom.
Tiez nechapal, preco nepijem ako on a preco sa vzdy tak opijem a preco mam potom depky atd atd....To je zbytocne vysvetlovat, ten kto to tak nema, to nikdy nepochopi..Takze uz sa ani nesnazim o to, aby ma pochopil. Som rada aj za to, ze akceptuje moje rozhodnutie a ze ma neprehovara, aby som si obcas s nim dala. Vidi aka som teraz stastna a to ho presvedcilo o tom, aby ma necha uplne na pokoji, co sa pitia tyka.

S Annou nesuhlasim v tom, ze budes chodit na akcie, raz za 3 mesiace sa opijes a medzitym budes abstinovat. Podla mna to je dost tazke zvladnut. Aspon ja to mam tak, ze az ked som sa uplne vnutorne odhodlala k abstinencii a povedala si, ze alkohol je pre vsetkych ostatnych, ale pre mna proste nie, tak som dokazala zacat zvladat aj tie akcie.

Spociatku to bolo tazke, ale je to len o zvyku. Teraz mi to vobec nepride nejak zvlastne, ze ostatni piju alkohol a ja nealko a aj sa bavim uplne bez probemov. A aj moj vztah s priatelom sa vemi zlepsil, je rad, ze ho neposielam vsade sameho a ze ak teda s nim idem, tak sa tam neopijem pod obraz bozi. Neviem, ale mna abstinencia velmi oslobodila a strasne sa mi ulavilo. Nemusim sa uz bat, ked niekde idem, co sa zas stane, ci to zvladnem a dam si len dva pohare alebo ci sa zas opijem. Prestala som s alkohoom bojovat, uznala mu, ze nad nim vyhrat nemozem a nechala som ho ist vlastnou cestou a ja idem tou svojou uz bez neho
Beriem to ako koniec nejakeho vztahu, kde bola najprv velka laska, ale potom nam to uz neklapalo a bolo to skor utrpenie a teraz nam je lepsie jednemu bez druheho
Ale jedno viem isto, pokial by som si raz za cas zas nieco dala a opila sa, neverim tomu, ze by som potom na dalsich akciach vydrzala nedat si vobec nic. Stratila by som tu svoju sebadisciplinu a radost z abstinencie a som si ista, ze casom by som zas padla do toho sialeneho kolotoca pitia- depiek-abstinencie a zas pitia. A dakujem, o to naozaj uz nestojim.

Anno, já také kdysi pila 1x za tři měsíce.Zkracovaly se termíny opíjení, až to bylo nonstop.Vím, že nyní jsi dotčená, že ty nikdy takto nedopadneš, já si to myslela též, odsuzovala opilce.......

Ja si myslim, ze Anna tak dopadnut nemusi. Len si myslim, ze u kazdeho to tak fungovat nemusi ako u nej. Markyt pisala, ze po piti preziva tazke depky a ide jej to uz na psychiku. To iste som uz mala ja, preto si myslim, ze riesenim je skor s tym uplne skoncit ako sa v tom raz za cas zas riadne vyvalat. Ved to je masochizmus. Anna u teba je to zatial ok, ze po tych 3 dnoch pitia je ti len zle a nejde ti to este na psychiku. Akonahle by ti to zacalo, ver mi, ze budes chcet s tym prestat uplne alebo zacnes pit castejsie...

AHOJ
Mluvíš mi z duše, úplně Asi jsi na tom byla opravdu stejně jako já... I to, že na akce chodit nebudu je špatný, protože jich je stále dost a myslím, že by se mi z nich manžel taky nemusel vrátit jednou, až ho omrzí chodit sám. I mě se po nich stýská. Díky, já to vidím stejně, já musím přestat úplně, prostě ani lok, zní to drsně, ale ten pocit mě osvobozuje, jak píšeš, nemusím se bát... zatím zvládám, každý den mám radost, že to dje, za týden máme akci - konzert a narozky hromadné (i moje), to bude zkouška, ale zatím si nepřipouštím selhání... nechtěla by sis psát normálně, na mail???

Zdravím,
taky řeším, když se někam jde, jak dát najevo, že nepiji. Lidi jsou různí a k některým prostě musíme jít. Jedná se o to, že máme známé, kde když řeknu na rovinu, znám je, tak to tak berou, prostě pohoda, nepiji a bavím se. Pak je okruh lidí, kam prostě ze slušnosti musíme naštěstí je to jenom jeden manželský pár z rodiny od manžela a necítím se tam dobře a o mém pití nemají ani potuchy, ale vím stopro, že kdyby se to domákli, tak by nastalo trapné ticho a čekali každou minutu, kdy to můžou rozmáznout a protože mi nesedí a nechci aby si o mně utíral hubu kde kdo, tak lžu... Jednou řídím, jednou beru ATB, ale už mi dochází nápady, ale pít nebudu. Omezila jsem s nimi styk na nejnutnější akce, popřání a domů. Ne každý je stejný a ne každému budu vykládat svoje soukromí. Navíc o tom, že jsem pila nevědí, protože jsem se u nich vždycky držela, dvě dvojky vína a litry vody)))takže by to bylo samé a joooo a kdy jsi teda pila??....A šup to rozkecat.,jak vypadneme po rodine..Zrovna tam máme jít zase popřát a já už hledám výmluvu. Jít tam musíme, manžela nikam samotného neposílám. Už jsem domluvena s manželem, že tam budem maximálně tzv. chvilku, ze slušnosti popřejeme, asi to opět hodím nato , že řídím.
Já už fakt nevím, ale jsem citlivá povaha a jim se do keců dostat nechci! Pít rozhodně nebudu!

Joo, já se taky vymlouvám, hodně rad jsem se dočetla v Zůstat střízlivý od pana Nešpora, ale někdy mě štve, že nemůžu říct pravdu, ale nemůžu,no...

U nich i když jsem pila, v době kdy jsem chlastala, tak tam jsem se vždycky držela, teda ty dvě dvojky vína nebo přípitek šampus a pak jsem cucala dlouho ještě jednu dvojku vína a stop a k tomu vody kopec, tak jsem se nudila a cítila blbě, nebavila jsem se, jenom běhala čůrat z té vody)))ale je to rodina musíme tam pravidelně chodit přát a oni na oplátku nám. A stěmi co jsem popíjela, jsem jim tom řekla, taky s nimi už aky samozřejmě nepiju, ale bavím se u nich a i bez chlastu, je sranda a berou to normálně, dokonce s humorem.
Ale tam u těch mi už dochází výmluvy. A opravdu k nim necítím důvěru, měli by jenom těžký klep po rodině a o čem mluvit se všema ostaníma po rodině.

Já jsem hned řekla pravdu,z těch starostů mně nikdo nepomohl, tak jim také není nic do toho, co dělám,nestydím se za to, že jsem alkoholička, vím, že to nejde všude, ale prostě nepiji, protože mně to nedělá dobře není ani výmluva, a drzým bych řekla, že je to opravdu má věc.