Alkoholik

V tom,že si táta pitím po zdravotní stránce zadělává na průšvih máš pravdu.Ale ani to změnit nemůžeš pokud on sám nechce.Žiješ v neustálém strachu,napětí a výčitkách a v nějakém očekávání,které by mělo přijít právě od tvého otce.Toto tě zničí!Poznamenává to člověka na celý zbytek jeho života.Co to udělá,když jsi v tom od malička?Dochází k deformaci tvých citů,pocitů,kterými procházíš a musíš v sobě všechno potlačovat.Tvoje máma nemá pravdu v tom,že ty jsi silnější-namlouvala si to a využívala toho,že jsi jako dítě dokázala na otce platit.Dal na tebe.Tvoje sestra nebyla bez citu,ale už jako dítě se dokázala před vším chránit-ty ne!Tebe to muselo zákonitě všechno zasahovat mnohem víc! .Mysli na sebe a nic nepodceňuj.Málokdo si uvědomí fakt-závislostí neonemocněl nikdy jen jeden člověk-tvůj otec,ale onemocní celá rodina včetně veškerých vztahů,které jsou propojeny.Trpí tím všichni kolem ještě dřív,než doopravdy začne trpět jejich závislý člen rodiny.Rodina tvoří sokolí,které musí běžet a fungovat.Jedno kolo se poláme a všechno začne skřípat.Strach o otce ajeho zdraví chápu,ale prožíváš ho zbytečně.Možná právě to,že u něj dojde k nevratnému zhoršení u něj bude právě tou hybnou pákou aby se z pití konečně vzpamatoval.Možná!Možná,že mu nepomůže vůbec nic a upije se.To nevím ani já,ani ty.VŽDY BUDE PLATIT,A PLATÍ-KAŽDÝ DOSTÁVÁ V ŽIVOTĚ ŠANCI-JE VŽDY JEN NA NĚM JESTLI JI DOKÁŽE VYUŽÍT.V TÉTO CHVÍLI DOSTÁVÁŠ I TY SVOJI ŠANCI-ZAČNI DĚLAT NĚCO SAMA PRO SEBE,VYUŽIJ VEŠKERÉ FORMY POMOCI,ABY JSI TY TRPĚLA CO NEJMÉNĚ!DRŽÍM PALCE A DEJ VĚDĚT JAK POKRAČUJEŠ SE SVOJÍ TERAPIÍ.

Za své slzy se nestyd´potřebuješ všechno ze sebe vylét,očistit a vyhojit každou ránu.Vím jak ti je.Vím co cítíš.Měla jsem stejné dětství jako ty.otce jsem milovala a nenáviděla současně-v sobě šílený zmatek.Bylo to proti přírodě,proti zákonu lásky.Později jsem stala závislá i já.Až potom jsem dokázala otci konečně porozumnět a pochopit.Až svojí závislostí,která mne stála téměř život.Tímto svým životem jsem dokázala poznamenat také své vlastní děti.Ty vyrůstaly v rodině s oběma rodiči alkoholiky.Já měla to štěstí-pochopila jsem,že chci-li přestat pít,musím ukončit náš vztah.Stalo se tak,ještě dlouho potom jsem pokračovala střídavě v nepití,ale i v pití-tam mne stahovaly vlastní výčitky které jsem měla kvůli dětem a jejich poznamenanému dětství,plném strachu úzkostí a beznaděje.Výčitek jsem se musela jenou provždy zbavit-zabily by mne.Musela jsem se tím naučit všechno odpustit.roky jsem chodila na psychoterapie,aby jsem toho dosáhla.Musela jsem si udělat pořádek v sobě a ve svém životě od úplného dětství.Těch posmrkaných kapesníků a prolitých slzí stálo za to.otec dětí nechtěl nic z toho,chtěl pít-toto rozhodnutí ho stálo život.na následky pití zemřel.Já pochopila také jednu zásadní věc.Kařdý z nás musí nést zodpovědnost za svůj vlastní život.K tomu by měla směřovat výchova každého dítěte.Já se cítila stejně jako ty zodpovědná za svého otce-jako dítě a později za otce mých dětí.Tím jsem se nenaučila být zodpovědná především sama k sobě a za sebe.Myslím si,že toto je i tvůj problém.

Nejjednodušší by bylo, kdybych tátu neměla ráda a mohla na něj být naštvaná neustáe,ale to nejde, protože když je střízlivý tak spolu máme krásný vztah rodiče a dítěte. A vždycky když se pokusí přestat já se mu snažím pomoct. Mamka mám dojem to s ním už vzdala chvílema, sestra... no ta ani nevím, byť je starší tak se v tom moc neangažuje, ale já chci aby tahle rodina zůstala pohromadě a nedokážu si představit, že kvůli hloupýmu alkoholu se stane opak. A hlavně nemůžu si žít jen svůj život a nestarat se co se doma děje. I když mám chuť to tak udělat, nedokážu být k tomu lhostejná. Já svým způsobem pro to pochopení mám. Taťka je taky z rodiny alkoholiků, jeho mamka hodně pila, jeho sestra byla taky alkoholička a druhá jeho sestra si vzala alkoholika. Ale prostě nechápu proč se enchce pokusit aspoň léčit. Vím, že on to bere jako potupu, to už mi řekl, a vím, že v poslední době se nám v rodině stávají samá neštěstí,ale když bude pít akorát to zhoršuje a on to ví. Hrozně mrzí, že to s otcem vašich dětí dopadlo tím nejhorším způsobem. Vy jste evidentně silná a rozumná a dokázala jste svou závislost zvládnout a máte můj obdiv. Kéž by to můj táta zvládnul jako vy.

Nejsem silná jak si myslíš.Jen jsem poslechla svůj zdravý rozum,který se mi na chvíli rozsvítil.Přála bych ti,aby se to povedlo i tvému tátovi-a nejen jemu.Nikdo si nezaslouží trpět tak,jak opravdově trpí právě alkoholici.Je to jako rakovina,která tě po tě částech za živa užírá až do posledního sousta.Myslím,že jsi nepochopila to,co jsem ti zdělovala.pocit,že se musíš o tátu postarat vychází u tebe právě z dětství,kdy jsi tátu vyzvedávala z hospod.Už jako dítě jsi byla zodpovědná-trpěla jsi tím-protože tvoje zodpovědnost přišla mnohem dříve,než by tomu mělo být.A trpíš ted´protože tenkrát jsi přijala zodpovědnost ne za sebe-ale za svého tátu!Ty jsi už tenkrát na svoje dětské záda naložila dva kříže-tátův a svůj.Lidský život je hodně těžký-nést jeden kříž-ten svůj je ažaž.

XXX
Tvoji rodiče, jsou alespoň věkově dospělý.
Mají své životy zrovna tak jako ty ten svůj.
Určitě navštiv nějakého psychologa, aby ti pomohl se trošku zorientovat v tom životě.
Chápu, že máš starosti o tátu a mámu, ale nevyřešíš je.
Tvůj táta nikdy nesplní to, co pořád slibuje, pokud se v něm něco nepohne. A i tak, je výsledek hodně nejistý.
Jsi tu na světě sama za sebe. Nemůžeš si kazit život obětováním!
Není to nic jiného než oběť, protože máš ráda. Ale obětuješ tím sebe. To nemá smysl.
Udělala by jsi dobře, kdyby jsi opravdu z toho prostředí odešla.
Zapoměň na to, co máma a táta...oni už jsou přece dospělý. Ale co ty?
Tvoje máma by to měla udělat taky. Nebo myslíš, že jen proto že mají dluhy se to vyřeší?
Nevyřeší. Tvůj táta bude chlastat dál.
Jediná možnost je něco změnit, aby měl šanci si uvědomit, že takhle teda opravdu ne. A buďto, s tím bude něco konečně dělat a nebo ne.
To je jediný rozumný, co můžete obě udělat.
Ale ne kvůli němu, kvůli sobě!!!
A jemu tím dáte šanci. A kdo ví....
Moc ti přeju, aby jsi toto pochopila a začala řešit opravdu ten svůj život. Nikdy se už neřezala, neobětovala se, třeba pro špatně vybraného partnera, který bude chlastat jako táta, atd atd...
Poraď se s psychologem. Byla by škoda, kdyby sis odnesla do života něco, co si odnášíš od rodiny teď.
Mít rádá je můžeš přece pořád . Ale nemusíš se u toho zbytečně obětovat. Nemá to cenu.
Někdy věci nejdou v tom životě jak by jsme si přáli. Některý věci nemůžeš sama změnit. To může jen ten člověk, kterého se to týká.
Začni žít svůj život. Beze strachu jestli ti přijde nalitej táta domů a spousty nesmyslů. co ti naslibuje.
Nenech se vidírat a manipulovat, neboť nic jiného to není.
Máš právo na svůj život, tak se ho nezříkej.
Ahoj.

Ale jo já chápu co mi tu říkáte. Vím, že bych měla žít svůj život a taky to udělám, musím. Ale bylo by jednodušší, kdybych ho za to jen nesnášela. Tak bych mohla s klidem odejít. Ale třeba teď dva dny nepil a já na něj nemůžu být naštvaná pořád. Mluvím s ním o tom pořád, ale on už mě poslouchat nechce, dřív mě aspoň vyslechl a dal mi za pravdu,ale teď se mnou prostě o tom odmítá mluvit. Ale když je takhle střízlivej, tak myslím, že s ním jako dcera s rodičem mám lepší vztah než má kdekdo, proto je to tak těžký, protože k sobě máme hodně blízko, tak jako má ségra víc k mamce, tak to prostě je. Asi proto, že já věci řeším a neutíkám před nimi jako oni dvě. A to že jsem taková, tak sem prostě vychovaná, přestože mám sestru o tři roky starší, tak já se o ní starala když ji někdo ve škole ubližoval, naši věděli, že já si nic líbit nenechám a věděli, že ač sem byla mladší, nenechám nikomu ubližovat i kdybych to měla odonést já, což byla odjakžova moje iniciativa. A to mi prostě zůstalo, že já jsem ta na kterou se tolik nemusí brát ohled. A proto nemůžu jen tak odejít a nestarat se a to i přesto, že musím. Samozřejmě bych to udělala tak jako tak, dodělala jsem VŠ a musím začít pracovat, ale asi i díky tomu sem rozhodnutá, že nebudu bydlet doma. Ale chápu tátu proč pije, je to spousta věcí, ale ostastní mají taky problémy a taky nepijou. A moc děkuju za všechny rady a za to, že jsem ot mohla někomu říct, protože ani nejlepší kamarádce to říct prostě nedokážu, myslí si že mám super tátu se kterým je sranda a je milej, tak nemůžu říct tohle.

Když ho chápeš že pije, pak ale taky chápeš, proč se zabíjí....
Máš ho hodně ráda. Jen se obávám, že některý věci, kterým věříš, jsou jen tvoje přání. Kdyby ten vztah byl tak dobrý, jak chceš, nedělal by to co dělá. Neřval by po tobě, nevidíral, nemanipuloval.......
Jasně že ti přeju zase dobrej vztah s tátou, ale tak to prostě nefunguje....
Otevři oči. To jak jsi psala že by bylo jednodužší....vím jak to asi myslíš. Tomu nevěř.
Když si přečteš co jsi tu psala, zjistíš, že ho pořád omlouváš!
Jenom..omlouváš!
Není co omlouvat. Nebyl jsem lepší, ale právě proto to píšu.
Přestaň omlouvat co nejde a měj ho rádá za to, za co máš.
Nemusíš ho přece nenávidět, ale buď poctivá.
To video natočený by mohl rozhodně vidět.
Dokud ho budeš jen litovat a omlouvat, budeš ho jen podporovat.
Tak to prostě funguje.
Nic ho pak netlačí ke změně. Ani nemůže.
Ahoj hodně zdaru.

Nene, buď jsem to špatně napsala nebo to bylo špatně pochopeno. Tím, že ho chápu jsem neměl namysli, že pro to co dělá mám pochopení,ale že znám ten důvod proč. A nemyslím, že bych ho omlouvala samozřejmě, že doufám, že se to jednou zase změní, ale neomlouvám to. Má na výběr pít nebo ne a vybral si tu nejhorší cestu. A pokud ho omlouvám, tak buď před ostatními nebo sama před sebou,ale myslím, že před ním mu dávám dost jasně najevo, že se mi to nelíbí, proto se s ním hádám pak asi nejvíc, protože já mu to řeknu vždy. Doufám, že jednou pochopí, že tím ubližuje hlavně sám sobě.