Alkoholik

Nemyslim si,ze tu jsou jen alkoholici,ale treba i jejich blizci,kteri si nevi rady.Nevim,proc se do Petra obouvate, ma svuj nazor, nekd tvrdsi,ale jindy trefny.

To, ze su tu len alkoholici, napisal Petr CH. A nemyslim si, ze sa do neho obuvame. Mna niekedy jeho nazory zaujimu a aj pobavia. Ale je skoda, ze tu casto bezdovodne uraza ...

To mně jen ovládl ten alkohol úplně.Jasně, že to nebylo normální, jenže mně bylo vše fakt jedno, když jsem po spánku otevřela oči, pod stole, někdy v posteli s cigaretou, první myšlenka byla"mám aspoň hlt na štěstí".Neutíkala jsem před problémy, i když byly, alkohol mně opravdu ovládal.Je silnější než každý člověk.A Petr-mrzí mně, že o alkoholismu ví hodně, přesto pije, chce pít, vybral si svou cestu, má ji.Závidí střízlivým, možná nedokáže přestat, šťastný není.

Jo, a před tím atakem dna mně alkohol chutnal, i když kocovina byla, ale připadala jsem si neskutečně svobodná, piji kdy chci, jak chci...strašně jsem se pletla, to už mně chlast dostal.Netušila jsem, kam padám.A takto dopadne každý, kdo své pití nezastaví včas.4,5 % pro ženu je smrtelných,přežila jsem, ne, že bych byla dobrá, ale náhodou.Sílu už jsem dávno neměla.

Já jsem si taky připadala svobodná. Jako že to můžu, nikdo si mě ale nevšímal. Byla jsem v tu chvíli neskutečně šťastná, hlavně při pití v práci. Rodina byla daleko, nikdo mě nehlídal. takže první hlty byly hned, jak jsem dorazila do práce. A jak chutnaly! Ovšem s dalšími dny, hlavně těmi posledními, to byl horor.
Duševně i tělesně jsem už nemohla dál, nechtěla. Nemluvě o myšlenky na ukončení života. Ale vždy mi někdo napsal, nebo na hoře sebevrahů byli lidé.Člověk nemá zábrany, píše dopisy na rozloučenou.A jede dál.Každé ráno, den i večer, zpije se do němoty, protože nechce nic řešit, je to pro něj pohodlnější. O to větší práci dá překonat duševní bolest, smířit se s léčebnou, protože chce tolik žít. pro sebe, pro děti.

Tak to Vám upřímně závidím. Ja se snažím přestat už několik let a jsem krátká.Alkohol je pro mne prokletí a zároveň se nemohu odpoutat a max měsíc a musím se napít. Zřejmě jste nebyla závislá a alkoholička.Jen jste si to myslela a přesto nemusíte být závislá i po několika letech pití. Držím Vám palečky.

Ty hrůzy si představí málokdo, je to příliš děsivé, a člověk to musí přežít.Já jsem byla jedna osoba, ale někde jinde, než v realitě.Mimo.Nezajímalo mně nic.Kdyby mně hořel dům, zachraňuji flašku, víc nic.Deprese, nespavost, smutky -byly skoro rok ve střízlivosti.Bylo to moc těžké , prožívat to, nenapít se.