Dobrý večer.
Jsem doma z práce a řekl jsem si, že bych mohl opět obohatit diskusi o nějaké nové poznatky. Psal jsem sice, že se již nebudu vyjadřovat, ale ono mi to nějak pomáhá, a možná, že to někdo i rád čte.
Zapálím si tedy svou oblíbenou cigaretu a zkusím napsat jakýsi souhrn za tím vším a můj nynější pohled na věc. Myslím si totiž, že jsem nakonec našel důvod mého problému s pitím.
Psal jsem původně, že se mi hroutí svět jako domeček z karet, kvůli mému pití jsem se postupně dopracoval ke stavu mysli, který byl sebedestruktivní, ubližoval především tedy mě, pak nejbližším a následně mému okolí. To všichni víme. Mám teď trochu jiný pohled na věc, vrátím se k tomu později v příspěvku*.
Byl jsem v pohodě nějakou dobu a na doporučení lékařky jsem si doplnil pomocí léků serotonin v mozku, přestal pít a našel jsem si spřízněnou duši, (přítelkyni). Zamiloval jsem se do ní. Nic zvláštního. Navštěvovali jsme se o víkendu, bylo to poměrně daleko.
Po nějaké době jsem se k ní odstěhoval a vše se zdálo být v pořádku. Teď vím, že jsem na tom nebyl moc dobře po psychické stránce i přes ony léky a také kvůli tomu, že jsem zjistil, že je něco na onom vztahu zvláštního. Něco co jsem ještě nepoznal. Dívka, kterou jsem miloval měla zvláštní charisma, byla okouzlující, věděla co chci, uměla se chovat, imponovala, atd. atd. Zkrátka jako by to byla ta ideální partnerka ač o 5 let starší. Vůbec mi to nevadilo.
První setkání s jejím otcem mě jaksi překvapilo. Mdlý pozdrav, bez jakéhokoliv prožitku a pocitu. Prostě čau s posměšnělím úsměvem, zanechávajíc ve mě pocit lhostejnosti. No nic.
Trochu to zkrátím ať se neopakuji. Byli jsme spolu pouhé tři měsíce a za tyto tři měsíce jsem se ukázal, jak na tom jsem. Vztah skončil, já se odstěhoval (ba utekl) a začal trochu žít.
Jsem střízliv asi něco přes měsíc. A na povrch se dostávají zpětně myšlenky, prozření, informace, a vůbec vše nabírá na obrátkách a vše jsem pochopil. Alespoň si to myslím. Takže nyní pozorně čtěte.
Zamiloval jsem se do ženy, která je psychopat. Říká se jim tak. Není to hanlivé slovo, jen je to prostě označení člověka, který nemá duši. Nemá emoce, nemá empatii, neprožívá skutečné pocity, zkrátka je jako stroj. Má naučené pouze nějaké pragmatické chování, mantinely, které jí pravděpodobně museli tlouct do hlavy, aby nebyla například kriminální živel, nebo něco podobného.
Celou dobu co jsem u ní bydlel, (při navštěvování to nebylo tak znát), jsem něco, co jsem prožíval neznal. V tom jejím světě bylo cosi divného. Já to stále nechápal. Stále jsem tam cítil u ní doma prázdnotu. Nenaplnění čehosi, co dělá vztah s láskou tu kombinaci toho krásného, doplňujícího. Bylo to velice frustrující, a protože jsem nebyl opora a měl chlastem zamlžené vnímání a mysl, pořád jsem to nějak přehlížel a věřil jsem, čemu jsem věřit chtěl.
Inu, po rozchodu mi to nedalo. Chovala se divně, komunikovala nepřímo, většinou přes třetí osobu, nebyla akceptovat jediný můj názor, když jsem se jí zeptal na nějaké pocity, tak to brala jako útok na ní, nikdy mi nic nevěnovala, srdce z pouti zbaštila se svým synátorkem, neměla svědomí, byla náladová, chovala se jinak když byla jen se mnou, ale pokud přišel otec, najednou z ní byla úplně jiný osoba! To bylo šílený...
No - výsledek je nyní takový, že jsem nastudoval spoustu literatury za těch pár dní o lidech jako je ona. Se zatnutým dechem jsem četl tucty informací o ní. Já jí tam našel. Viděl jsem najednou s kým jsem to byl a do koho jsem se zamiloval. Nemusím připomínat, že když jsem si nakonec vše pořádně přečetl a tyto informace mě obklopily ze všech stran, zůstal jsem v němém ohromení!
Málem jsem to nerozchodil. Celý den jsem byl v šoku a ještě následujících několik dní. Nejhorší na tom je ale to, že jsem se v tom koupal, i když mi předhazovala celou dobu INDÍCIE, že taková je. Můj bože. Kdybych to věděl, třeba bych se choval celou dobu jinak. Něco nastudoval už onehdá a třeba se jsme to mohli nějak rozumně vyřešit, ... ale znáte to, kdyby měli ryby plíce ...
Pokud je někdo zvědavej, klikněte si na tento odkaz, kde najdete přesně z 90% člověka (ženu), se kterou jsem žil v jedné domácnosti. A nevydržel to déle, než tři měsíce!
odkaz:
www.elyna.wz.cz/faq.htm
V tu chvíli jsem zjistil, že jsem již nad věcí a že je vše ztraceno. Naštěstí odezněla během pár hodin i láska k ní. Vychází totiž z toho to, že to vše od začátku byla jen manipulace - se mnou. Jelikož necítí pravou lásku, bylo to jen hrané divadlo. Je to bohužel tak. Jsem s tím smířený a nelituji toho. A vlastně mě to ani nemrzí, sex s ní byl moc fajn, tak alespoň tak.
No, takže jsem prostě naběhl do náruče skutečné psychopatce (TYP: DEPRIVANT), která si se mnou hrála proto, aby se nenudila a aby se pobavila. Tito lidé mají strašně nudný život, potřebují nějaké změny, impulsy pro to, aby se cítili trochu fajn. Jinak žijí strašně ubohý, deprimující a jednosměrný život. Jsou to takové strojky. Lidi, bez potřeby. Někde jsem snad četl i, že mají mozek pralidí. Evoluce tuhle větev zúžila na 1%. Takže se s nimi do budoucna nepočítá.
Přesto však sebrala kus mého já a pěkně si s ním pohrála. Za přítomnosti svědků jako je její nevlastní otec (nevím zda-li on také), její matky alkoholičky, a jejího syna. Jejích tří spolužáků z gymplu a její jedné kamarádky, která jí pomohla kdysi, když neměla nic a přišla s igelitkou, že nemá kde bydlet. To už ale odbíhám od tématu.
Co z toho vyplývá.
Našel jsem si ženskou, srazila mě k zemi, utekl jsem a prozřel jsem. Stále jsem si ještě nějakou dobu myslel, že mě chce zlepšit, já i chtěl, ale ono to bylo horší a horší. Našel jsem si onu literaturu našel ji přesně tak, jak to popisuje odborná literatura. Skutečně. Není to nějaký výmysl, nebo fantazie. Je to holá realita. Všechno zapadlo, do posledního puntíku!
Já si z toho odnáším dost silné zážitky, předně - přestal jsem pít. A navíc jsem pochopil, že mám také problém. Nejsem tedy psychopat, ale mám určité sklony k narcismu, což může být jádro mého problému s alkoholem.
Dokázal jsem to teď úplně vysadit. Nicméně zase kouřím poměrně dost cigaret, takže se to někde stále tluče.
Nastudoval jsem však také další oblast psychologie a jsem připraven vyhledat odbornou pomoc, která slibuje, že je možné pomocí terapie a terapeuta vyléčit moji poruchu a uzdravit se.
Na závěr snad jen to, že chci co nejdříve zapomenout. A pomalu se to daří. ... Ona má vyhráno, psychopati umí zapomenout do pár minut když chtějí.
Tak, co na to říkáte? Docela psycho co? No - připadá si trochu jako, že jsem se znova narodil teď bez toho chlastu, a když o tom tak přemýšlím, tak si říkám, KURVA co se to v tom světě děje!
Hezkou dobrou noc a zbytek víkendu.
Fórum
Alkohol je dobrý tehdy, když potřebujeme něco zapít - ať už je to něco příjemné nebo zlé. Když to zapíjíme moc dlouho, tak se ale utopíme.
